Auschwitz.

Včera jsem byla se třídou na exkurzi v Osvětimi a myslím, že si tento silný zážitek zaslouží svůj vlastní článek.
Myslím, že asi všichni tady vědí, co Osvětim je a co se tam stalo... Všichni jsme se to učili (nebo budete učit) ve školách. A podle mě je dobré, že lidé tohle místo navštěvují a učí se o těch strašných událostech, protože je to učí vážit si toho co mají, neremcat na to, že nemají nejmódnější oblečení, nebo že neobědvají každý den v restauracích.

Pro mě to byl velice silný zážitek. Jsem na takovéto věci dost citlivá a prostě mě nenechá chladnou, když na nějakém místě zemře tolik bezbranných lidí.  Procházet se po místech, kde byli vězněni lidé, hlavně židé, z celého světa pro mě bylo velice těžké. Uvědomit se, jak bezmocně a vystrašeně se tam lidé cítili bylo děsné.

Krvácí mi srdce pro všechny ty ženy, děti i muže, kteří tam byli uvězněni. Proč se to stalo?
Ani si nechci představit kolik zla v sobě museli mít ti lidé, kteří tohle dopustili. Jak jen mohli být tak bezcitní? Myslím, že tohle prostě nemohl udělat člověk z valstní vůle, muselo za tím být něco většího, něco duchovního.

Myslím, že asi každý má na to nějaký názor a není třeba o tom moc mluvit. A proto bych vás ráda odkázala na jednu knížku, kterou jsem četla asi před rokem a která úzce souvisí koncentračním táborem. Ta knížka se jmenuje Útočiště a napsala jí Corrie ten Boom. Je to opravdu skvělá, hodně pěkně napsaná knížka, která popisuje život této holanďanky.

Tato paní, mimochodem křesťanka, přežila koncentrační tábor. Její táta i sestra tam zemřeli. Corrie všechny smutné události popisuje ve své knize, cestuje po světě a sdílí s lidmi důvod, díky kterému se z toho všeho nezbláznila.
Já jsem tuhle knížku četla moc ráda, myslím, že i když je velice smutná, je také zajímavá a rozhodně jí doporučuji! :)